Brzy ráno 7. května 1945 se kolem usedlosti Pouště nedaleko Stonařova na Vysočině prohnala kolona obrněných transportérů gestapa, Schutzpolizei a wehrmachtu. Byla to trestná výprava vyslaná z Jihlavy do městečka Třešť. Jeho obyvatelé tu o dva dny dříve povstali proti okupantům a Němci odpověděli jedním z největších masakrů na sklonku války.

Poslední rozloučení Pohřeb obětí masakru v Třešti. Místní rodačka Herta Kasparová (vpravo) vybírala, koho popravit. Sama dostala šibenici. | foto: Archiv

V Třešti 5. května 1945 obyvatelé zajali místní Němce i posádku a obsadili věznici okresního soudu. Šest povstalců při boji v okolí města padlo, někteří němečtí zajatci byli surově zbiti. Neutají se to. Velitel brněnského gestapa SS–Obersturmbanführer kriminální rada Max Rausch prahne po pomstě. A vydává rozkaz vyhladit jedno procento obyvatelstva asi pětitisícového města.

Trestné komando projede za statkem Pouště lesíkem a za ním narazí na hlídku občanské gardy. Nedá jí šanci. Kamenný pomníček stojící u cesty tři kilometry od Třeště dnes připomíná devět padlých Čechů.

Po přestřelkách na výpadových silnicích vjedou pancéřové vozy do ulic města. Příslušníci Waffen–SS i wehrmachtu projíždějí mezi domy a střílejí do oken. U Vaňovského rybníka na jihu obce zabijí sedm neozbrojených Čechů. Na nádraží před očima rodiny zastřelí dalšího muže.

Místní organizace revolučního dění reaguje mnohdy zbrkle, chaoticky; povstalci doplácejí na nezkušenost. Během dopoledne nacisté obsadí všechny důležité body a osvobodí zajaté Němce. Vojáci prolézají dům od domu, drancují, zatýkají.

Vůdci povstání, dvanáctičlenný výbor v čele s komunistou Josefem Smejkou, dopadeni nejsou. Buď včas utekli, nebo se dobře ukryli.

Kolem poledne dorazí v pěti pancéřových vozech a několika nákladních autech posily, až 400 vojáků včetně velitele jihlavské posádky podplukovníka Ernsta Mittwega. Na dvoře soudní budovy jsou zajatci donuceni vykopat jámy. Některým se stanou hroby.

Na vraždách se podílejí i místní Němci, kteří byli ještě ráno vězněni. Například vedoucí NSDAP v Třešti a zdejší továrník Hans Walter Engelmann. Nebo jedenadvacetiletá dívka, dcera zástupce velitele místního Volkssturmu, který byl Čechy zbit, Herta Kasparová. Právě oni vybírají nejaktivnější povstalce, mstí se.

Třešťská rodačka a úřednice zlínského gestapa Herta prochází kolem zajatců. Luskne prsty a hubeným ukazovákem určí oběť. To je rozsudek smrti. Nejdříve ukáže na kováře Bohumíra Bílka, pak na jeho bratra Stanislava, třetí z Bílkových, Bedřich, se přihlásí sám. Herta se shání i po čtvrtém bratrovi. Nejstarší Josef je však již mrtev. Padl ráno při obraně města u lesa za Třeští.

Kasparová Bílkovy vybírá proto, že zasahovali u nich doma. Zlověstným lusknutím prstů nakonec pošle na smrt deset svých sousedů či spolužáků. „Jsem si vědoma toho, že jsem zavinila přímo smrt několika lidí. Věděla jsem, že osoby, které jsem vybrala a označila, budou německou mocí zničeny. Jednala jsem ze msty,“ přizná po válce Kasparová. Později to popře.

V brzkém odpoledni je na dvoře popraveno třináct lidí. Nejprve si musí vykasat košili, pak je střelí do srdce. O pár hodin později stejný osud potká dalších dvacet Čechů.

Nejmladšímu Karlu Šenkýřovi je sedmnáct. Posledním popraveným se stane Josef Dušek, který se v československé uniformě vrátil do městečka z úkrytu na nedalekém hradě Roštejn.

Střelou do zátylku ho zabijí v zahradě zámku před polednem 8. května. Ten samý den odpoledne, den po masakru a v den kapitulace Hitlerovy říše, opustí okupanti i místní Němci zničené město. A s nimi i Herta Kasparová. K večeru následujícího dne – 9. května – se mezi domy objeví první jednotky Rudé armády.

Je po válce a Češi sčítají mrtvé z povstání. Dodnes nejsou známy definitivní počty. V úplném závěru druhé světové války odhadem padlo, zahynulo či bylo zavražděno minimálně 11 tisíc Čechů.

„Povstání v Praze spolu s jeho masovou bojovou odezvou na českém venkově zhatilo německé plány na další vedení války a pomohlo donutit Hitlerova nástupce admirála Dönitze k jednání o bezpodmínečné kapitulaci. Tím zkrátilo válku o několik dní a ušetřilo tím mnoho lidských životů,“ shrnul smysl největší bitvy českého národa na vlastním území v moderních dějinách historik Jindřich Marek v publikaci Padli na barikádách.

Zároveň povstání zachránilo mnoho českých měst, která by jistě padla za oběť bitev mezi Spojenci a odhodlanými německými jednotkami.

Herta Kasparová prchla do rakouského Gmündu. Pracovala jako pomocnice v domácnosti a paradoxně i jako pradlena na sovětském vojenském velitelství. Až do 2. února 1946, kdy byla poznána a zatčena. V září ji mimořádný lidový soud v Jihlavě poslal na šibenici. Skončil na ní i továrník H. W. Engelmann.

A spravedlnost dostihla i velitele brněnského gestapa Maxe Rausche. Popraven byl v březnu 1947. Jiní, kteří byli za masakry odpovědní, ale trestu unikli a dožili zpravidla v poklidu v NSR.